Šest barů vzduchu, které rozhýbou celou dílnu

Kompresor bývá v dílně nejnápadnějším strojem a zároveň tím nejvíc nepochopeným. Lidé ho vybírají podle litrů nádrže a podle ceny, pak k němu koupí pneumatické nářadí a diví se, že bruska po deseti vteřinách ztratí otáčky. Přitom kompresor je jen jeden článek řetězu. Mezi ním a nástrojem stojí hadice, spojky, filtr a několik čísel, která rozhodují o tom, jestli bude dílna fungovat, nebo jestli budete pořád čekat, až se dofoukne nádrž.

Tohle je rozcestník. Projdeme celou cestu vzduchu od pístu po trysku a u každé zastávky řekne, co je důležité a čeho se držet.

Jak vlastně pneumatický okruh funguje

Princip je jednoduchý a tím pádem velmi odolný. Elektromotor pohání píst, ten stlačuje vzduch do vzdušníku, tlakový spínač hlídá horní a spodní mez a podle ní motor spouští a vypíná. Z nádrže vede vzduch přes redukční ventil a filtr do hadice a hadicí do nástroje, kde roztáčí lopatkový motorek nebo pohání píst.

Vzdušník tu nemá roli zásobárny na dlouhé hodiny, ale spíš tlumiče. Vyrovnává rozdíl mezi tím, kolik vzduchu stroj vyrábí plynule, a tím, kolik ho nástroj odebírá nárazově. Čím větší nádrž, tím delší pauzy mezi cykly motoru a tím vyrovnanější tlak na výstupu.

Zásadní je, že se vzduch stlačením ohřeje a při ochlazení v nádrži z něj vypadne voda. Kondenzát je nevyhnutelný vedlejší produkt a ne porucha. Kdo ho nevypouští, dřív nebo později dostane rez zevnitř nádrže a vodu v laku.

Dvě čísla, na kterých všechno stojí

Tlak není výkon

Skoro každý domácí kompresor umí 8 bar a skoro každé pneumatické nářadí potřebuje 6,3 bar. Tlak proto málokdy rozhoduje o tom, jestli vám sestava bude stačit. Rozhoduje průtok.

Průtok se udává v litrech za minutu a najdete ho ve dvou podobách. Sací výkon říká, kolik vzduchu kompresor nasaje, a je to číslo, kterým se hezky chlubí katalogy. Efektivní výkon, tedy to, co reálně vyjde ven, bývá zhruba dvě třetiny sacího. S touhle hodnotou počítejte.

Spotřeba nářadí se liší v řádech

Ofukovací pistole si vezme pár desítek litrů za minutu a používá se v krátkých dávkách. Rázový utahovák odebírá víc, ale pracuje vteřiny. Bruska nebo leštička běží nepřetržitě a spotřeba se u nich sčítá minutu po minutě. Úplně nahoře stojí tryskání: mobilní pískovačka si při plném provozu řekne o čtyři sta až sedm set litrů za minutu, což je víc, než dodá běžný domácí stroj.

Praktické pravidlo zní, sečtěte spotřebu nástroje, který budete používat nejčastěji, a přidejte třicet procent rezervy. Kompresor, který jede na sto procent času, se přehřívá a nevydrží.

Kompresor

Nabídka kompresorů se dělí podle tří kritérií, která spolu souvisejí jen volně.

Podle mazání. Olejové stroje mají mazaný klikový mechanismus, běží tišeji a vydrží víc provozních hodin. Vyžadují ale kontrolu hladiny a výměnu oleje. Bezolejové se neobsluhují téměř vůbec a hlavně nepouštějí do vzduchu olejovou mlhu, což je nutnost při lakování, airbrushi nebo práci s potravinami.

Podle objemu vzdušníku. Kompresory do devíti litrů jsou přenosné a stačí na huštění, hřebíkování nebo airbrush. Čtyřiadvacetilitrové stroje jsou nejběžnější kompromis pro domácí garáž. Padesátka už zvládne i rázový utahovák bez otravného čekání a devadesát a víc litrů má smysl tam, kde se pracuje s bruskami, lakem nebo tryskáním.

Podle napájení. Vedle klasických 230V strojů existují kompresory bez nádrže na 12 V i 230 V, které se hodí do auta na dofouknutí kola, a akumulátorové kompresory, jež nepotřebují vůbec žádný externí zdroj. Ty poslední dva typy neslouží k pohonu nářadí, ale k huštění, a je fér s nimi tak i počítat.

Na hlučnost se při nákupu často zapomíná. Sedmdesát devět decibelů zní v tabulce nevinně, v uzavřené garáži se ale odráží od stěn a přes plot je slyšet dobře. Tiché modely stojí víc, zato je můžete pustit v neděli odpoledne. Ke každému hlasitějšímu stroji patří chrániče sluchu.

Cesta vzduchu, hadice a spojky

Tady se ztrácí nejvíc výkonu a nejmíň se o tom mluví. Vzduch, který projde dvaceti metry úzké hadice s několika spojkami, dorazí k nástroji s výrazně nižším tlakem, než jaký ukazuje manometr na nádrži.

Rozhoduje vnitřní průměr. Osmimilimetrová hadice stačí na ofukování a huštění, u nástrojů s vyšším odběrem sáhněte po desítce. Délka funguje proti vám lineárně, takže třicetimetrová hadice natažená přes celou dílnu je horší řešení než pevný rozvod s vývody na několika místech.

Spirálové hadice jsou pohodlné, samy se stáhnou a nepletou se pod nohama, ale mají vyšší odpor a hodí se spíš na lehčí práci u ponku. Rovná gumová nebo PVC hadice je pro náročnější nářadí lepší.

U rychlospojek platí jediné pravidlo: držte se jednoho profilu. Vypadají všechny podobně, ale rozměry se u různých systémů liší a kombinace končí sykotem netěsného spoje. Když si při rozšiřování dílny přikoupíte druhý typ, budete adaptéry hledat pokaždé, když je nebudete mít. Veškeré spojky, hadice, filtry a redukce najdete v příslušenství ke kompresorům.

Mimochodem, drobná netěsnost není kosmetická vada. Spojka, která nepatrně uniká, drží kompresor v chodu i ve chvíli, kdy nikdo nepracuje, a to se na účtu za elektřinu pozná.

Úprava vzduchu

Mezi nádrží a nástrojem by měly stát tři věci, i když u levných sestav často nestojí žádná.

Odlučovač s filtrem zachytí vodu a nečistoty. Bez něj se kondenzát dostane do nástroje a do laku, kde nadělá kráterky. Redukční ventil s manometrem nastaví tlak na hodnotu, kterou nástroj chce, protože ne všechno se ovládá plným výkonem. Stříkací pistole obvykle pracují v pásmu dvou až tří barů. Maznice přidává do vzduchu jemnou olejovou mlhu, která maže lopatkový motor nářadí.

Pozor na jednu výjimku. Maznice a lakování jdou proti sobě. Do větve, kde se stříká, se olej dostat nesmí. Buď maznici před lakováním odpojíte, nebo si postavíte dvě samostatné větve. A do maznice patří olej určený pro pneumatické nářadí, ne cokoliv, co je zrovna po ruce.

Co všechno vzduch pohání

Na konci hadice se otevírá překvapivě široká nabídka. Rázové utahováky dodávají krouticí moment, na jaký elektrické nářadí stejné hmotnosti nedosáhne, a jsou nejčastějším důvodem, proč si kutil kompresor pořizuje. Pneumatické šroubováky a ráčny se hodí tam, kde je málo místa a hodně spojů.

Brusky, pily a řezačky se nepřehřívají ani při dlouhé práci, protože nemají elektromotor, který by se zahříval. Totéž platí pro vrtačky a kladiva. Sponkovačky, hřebíkovačky a nýtovačky šetří ruce při montážích a truhlařině.

K tomu drobnosti, které se používají nejčastěji ze všeho, ofukovací pistole na čištění dílů a pracoviště a hustilky s manometrem. A na druhém konci spektra pískovačky a tryskací stroje, které vzduchu spotřebují nejvíc a dokážou z rezavého dílu udělat čistý kov.

Tři typické sestavy

Chata a auto. Aku nebo 12V kompresor bez nádrže, hustilka s přesným manometrem. Slouží ke kolům, míčům a lehátkům, na pohon nářadí to nestačí a ani nemá.

Domácí dílna. Kompresor s nádrží 24 až 50 litrů, deset metrů hadice, odlučovač s redukcí, ofukovací pistole, hustilka a rázový utahovák. Tahle sestava pokryje přezouvání kol, drobné opravy i úklid a dá se pořídit postupně, kus po kuse.

Garáž s ambicemi. Padesát až devadesát litrů, ideálně olejový stroj, pevný rozvod s několika vývody, oddělená větev pro lakování a k tomu bruska, sponkovačka a případně pískovačka. Tady už se vyplatí počítat spotřebu jednotlivých nástrojů předem.

Údržba, která zabere pět minut měsíčně

Vypusťte kondenzát z nádrže, ideálně po každém větším použití. Zkontrolujte vzduchový filtr a jednou za čas ho vyčistěte nebo vyměňte. U olejového stroje sledujte hladinu. Do nářadí kápněte pár kapek oleje před každým delším použitím a po práci ho neukládejte s vodou uvnitř. Kompresor v nevytápěné garáži přes zimu potřebuje vypuštěnou nádrž víc než v létě.

To je celé. Pneumatika je nejjednodušší technika v dílně, dokud jí člověk rozumí, a nejotravnější, když jí nerozumí. Kompletní nabídku najdete v kategorii pneumatická technika.